Neurodivergentní stimming

Stimming je opakovaný pohyb, nebo aktivita těla, pomocí které stimulujeme jeden, či více smyslů, abychom se regulovali. Je to činnost, při které můžeme doslova vypohybovat z těla ven všechnu přebytkovou energii. Všechno napětí a vnitřní neklid. Může sloužit jako nástroj pro zvládání smyslového, či emočního přetížení. Často jej děláme podvědomě, abychom tak regulovali své emoce nebo/a svůj psychický stav. Nebo proto, že nás utiší a dodá nám pocit bezpečí. Existuje nespočet druhů stimmingu:

• Fyzický stimming, který může vypadat jako rytmické kývání a pohupování tělem, skákání, tleskání či tanec
• Pak tu máme verbální a zvukový stimming, ke kterému patří opakování různých zvuků, či zvukových patternů, opakování slov a echolálie, ASMR a také zpěv. Opakovaný poslech oblíbené hudby. 
• Vizuální stimming, to jsou třeba různá slow motion videa, lávová lampička, ferromagnetická kapalina, harmonické barevné přechody, 8 hodinové video z kabiny vlaku, co jede zasněženou krajinou,...
• Hmatový stimming - nejrůznější fidget spinnery a mačkátka, bublinková folie, nořit ruce do fazolí, či jiných sypkých materiálů, hladit plyš
• Chuťový a čichový stimming - oblíbená vůně, krém, olej v aromalampičce, 
• Proprioceptivní stimming je typ stimmingu, který využívá smysl pro vnímání polohy a pohybu těla. Různé polohy těla a tělesné vjemy pomáhají se uklidnit nebo zpracovat smyslové vstupy. Příklady zahrnují škrabkání, mačkání kloubů, pleskání, tupé údery do jiných částí těla, silný úchop, fixace šátkem, zátěžová přikrývka, ...
• Interoceptivní stimming, kde vnímám vnitřní rytmy, mohu se spojovat se svým tělem a potkávat své emoce

Důvody pro stimming můžou být různé. Někdo mě vytrhnul z flow, nebo vyrušil z hyperfocusu, došlo k zahlcení smyslů, přetekla operační paměť, mám něco začít/přestat dělat, jsem v prostředí, kde musím hodně maskovat, když cítím že se blíží meltdown, ... Stimming je způsob, jak nahromaděnou energii z těla propouštět a regulovat tak svůj nervový systém. Děláme to většinou podvědomě, můžeme to ovšem zkoumat i zcela vědomě.  Můžeme objevovat formy stimmingu, které nám dělají dobře. Můžeme se učit rozpoznávat, kdy se něco děje a stimming zařadit aktivně, můžeme zkusit aktivně projít i meltdownem. Jinak bude vypadat stimming, když jsem šťastná, jinak, když jsem frustrovaná, když jsem smyslově přetížená, jsem úzkostná, nudím se, když mám rozhodovací paralýzu, nebo když mi kvanta myšlenek přetěžují mozek. A bude mít jiný rytmus, jiný zvuk.

Proč je pro nás neurodivergentní vlastně stimming tak důležitý? Protože nás vrací do těla. Protože zlepšuje soustředění. Protože pomáhá se regulovat. Matt Medina z embrace-autism.com říká "Přijde mi, že stimming zlepšuje mou schopnost aktivního naslouchání, zejména během delších rozhovorů. Každý kognitivně náročný úkol si dříve, či později vyžádá u mého podvědomí stimming. Opakované pohyby mě udrží u činnosti a umožní mi udržet mysl soustředěnou." Stimming může být zdravý a konstruktivní způsob, jak se potkávat a vypořádávat s emocemi a externími stimuly. Dokáže pomoci utěšit intenzivní pocity a uvědomit si, že mohu zůstat ve své síle. Dokáže navracet pocit sebekontroly, rozšiřuje kapacitu pro kognitivní zpracování. A také nám často prostě dělá dobře. 

Potkáváme se se studem a tak hledáme různé formy stimmingu. Při procházení smyslové mapy často s klienty narazíme i na to, že se vlastně některé formy stimmingu v minulosti odnaučili, aby bylo jejich chování společensky přijatelnějsí. Aby nebyly středem pozornosti. Vadilo to na veřejnosti, v MHD, rušilo to škole, vadilo to našim, bylo to nahlas, blbě to vypadalo, ... Důvody jsou různé a přitom tak stejné. A tak je zajímavé, když si můžeme rozvzpomenout a jednotlivé formy stimmingu znovu objevovat. Někdy při tom narazíme na to, jak jsme si nacházeli nejrůznější méně viditelné/skryté formy stimmingu ve snaze dopřát si jej nějak diskrétně. Zejména ti z nás, kteří bylo nuceni se na sociální stituace adaptovat maskováním. Já si třeba kousala nehty/trhala kůžičky (ano, dělám to do těď, i když mám po ruce stovky fidget spinnerů). Někdo zarývá nehty do dlaně, někdo se snaží sevřít prsty na nohou v pěst, někdo si namotává vlasy na prst, nebo je očichává. A někdo třeba zaleze do těsného prostoru ve skříni. Jako kdyby tělo pořád podvědomě hledalo nějakou výpusť a nacházelo vlastní způsoby (některé zdravé, některé i poškozující). Co když je možné tuhle výpusť vědomě používat, dopřávat si stimming často a hledat jeho nejlepší formy?  

Jak vnímáme, když nemůžeme stimmovat? Nestačí operační paměť, hrozí přetížení smyslů, zpomalí se zpracování informací, můžeme ztrácet schopnost mluvit, přichází mozková mlha, dochází kapacita odbavit věci (exekutivní dysfunkce), přestáváme být schopni určit priority a tudíž plánovat, potýkáme se s rozhodovací paralýzou. A mezi tím pokračujeme náš every day life, protože život nepočká. Často až na pokraj/za hranu meltdownu. Když nemůžeme stimmovat, chybí nám důležitý nástroj, jak procházet každodenními ND radostmi a strastmi. Jak se uzemňovat, nalézat tu výpusť a zvládat život líp.

Budu moc ráda, když mi napíšeš, jaká je tvá oblíbená forma stimmingu a jaké používáš pomůcky a hračky. 

A co teď třeba u stimmingu zkoumám já? Skládám si části vlastních písní, které si můžu v rámci své psychohygieny začít zpívat. A k tomu oblíbené sekvence pohybů a dýchání. Sama sobě na míru. A také zkoumám způsoby, jak aktivním stimmingem předcházet meltdownům. Nebo jak takovým meltdownem projít aktivně a zkrátit si tak čas pro zotavení.

Nejkrásnější ze všech stimmingů je pro mě houpání na vlnách. Jen tak ležet v lodi a nechat se houpat.jako miminko...