Jak na to: Představ si, že jsi ráno strašně unavená a nechce se ti mluvit. Řekni jen líné, dlouhé "ééééé...", které zní jako skřípání dveří nebo praskání bublinek.
Spojení s kočkou: Tento zvuk vzniká, když jsou hlasivky naprosto uvolněné. Nesmíš tlačit. Pokud to uděláš jemně a tiše, ucítíš vibrace přímo v krku – to je tvoje vnitřní vrnění.
Cvičení: Zkus v tomto "skřípavém" zvuku přecházet do tichého mručení se zavřenou pusou ("Mmmmm").
Břišní / Hrudní rezonance
Pocit: Polož si dlaně na horní část hrudníku (pod klíční kosti).
Zvuk: Hluboce se nadechni do břicha a vydej hluboké, temné "Huuuu" nebo "Mmmm". Musíš pod dlaněmi cítit brnění/vibrace. Pokud to necítíš, jsi hlasem moc "v krku" nebo "v nose". Pošli ten zvuk dolů do těla.
Vizualizace: Představ si, že jsi velká kočka (lev nebo tygr), která leží na zemi a zvuk vychází z jejích tlapek a břicha, ne z pusy.
Jazyk světla / jibberish
Jak začít: Nezpíváš konkrétní slova, používáš intuitivní slabiky. To ohromně uvolní hlas, protože mozek přestane řešit význam slov a začne řešit jen zvuk a emoční náboj, Přestaň přemýšlet nad textem. Používej otevřené samohlásky: A, O, U, E, I.
Kombinace: Spojuj souhlásky jako L, M, N, S, H (ty jsou měkké a plynulé) se samohláskami. Sleduj, jak jednotlivé slabiky plynule kloužou ven a nesou se prostorem.
Nech se nést svým hlasem
Začni dole (Kočka): Začni hlubokým mručením v hrudníku (s prvky Vocal Fry). Zavřená pusa, cítíš vibrace v těle. Je to uklidňující, zemité.
Otevři to (Přechod): Pomalu otevírej pusu na samohlásku "A" nebo "O" a nech tón stoupat výš.
Jdi nahoru (Melodie): Přejdi do jemného, dýšivého vysokého tónu (hlavový rejstřík). Zde zpívej intuitivní melodii.
Vrať se do vrnění: Na konci fráze sklouzni hlasem zase úplně dolů, zavři pusu a nech zvuk "dozrát" v hlubokém zavrnění v hrudníku.
Opakuj a obměňuj, podporuj svůj hlas svým pohybem a dechem.
Do zpěvu zkus přidat hodně vzduchu (tzv. breathy voice). Není to operní, čistý tón, je to tón obalený vzduchem. Zní to intimně, jako bys někomu šeptala do ucha.
Při nadechování nespěchej. Kočka, když se chystá mňouknout nebo vrnět, dýchá celým trupem.
A musím umět zpívat?
Odpověď tě možná osvobodí: V intuitivním zpěvu a práci s „kočičí energií“ není čistota zpěvu cílem. Cílem je rezonance a pravdivost. Když chceš pustit kontrolu a napojit se na hluboké vibrace, snaha o „čistý tón“ (v hudebním smyslu perfektního ladění) je často překážkou. "špinavého zvuku" není třeba se bát. Je pro tvůj záměr dokonce nutný:
Kočičí vrnění je z principu „nečisté“
Fyzikálně vzato, čistý tón (třeba z flétny nebo ladičky) je hladká sinusoida. Ale vrnění? To je mechanická vibrace, tření, chrastění. Je to plné šumu, textury a „zrnitosti“. Pokud chceš znít jako kočka a používat spodní vibrace, musíš opustit čistý tón. Musíš do hlasu pustit vzduch, chrapot, vrzání (vocal fry) a šum. To není chyba, to je ta textura, kterou hledáš.
Pustit kontrolu = Pustit „soudce“
Když se snažíš zpívat čistě, zapojuješ levou mozkovou hemisféru (logika, kontrola, matematika). Ale když improvizuješ a hledáš flow, potřebuješ pravou hemisféru (emoce, intuice, tělo). Ve chvíli, kdy začneš řešit: „Jsem trochu pod tónem?“, vypadáváš z meditace. Když se láme hlas, může to být při vystoupení vnímáno jako chyba. V intuitivním zpěvu je hlasový zlom momentem, kdy se uvolňuje emoce. Často, když se hlas zlomí nebo přeskočí, je to známka toho, že jsi právě narazila na nějaký vnitřní blok, nebo ztuhlost v těle. Nesnaž se to opravit, nech to znít.
Západní hudba má 12 tónů v oktávě. Ale kočky (a staré kultury, i moje oblíbená Chantress Seba) se pohybují v prostoru mezi těmito tóny. Když kočka mňouká, často to je „klouzavý“ tón (glissando), který nezačíná ani nekončí na přesném tónu klavíru. Pokud budeš zpívat „falešně“ (mikrotonálně), může to znít mnohem více naléhavě, nebo magicky, než dokonale naladěná stupnice. Vytváří to napětí a vibraci.
Dopřej si dávku šumu
Hlas se srdce je plný dechu. Dech je šum (noise). Není to operní čistý tón. V rámci meditace hledáš rovnováhu mezi vzdušností (šum dechu nahoře) a zemitostí (vrnění/chrapot dole). Ani jedno z toho není „čistý tón“. Je to texturální zpěv. Můžeš si to zkusit. Zkus si dát povolení vydávat pár minut ty nejdivnější, „nejhnusnější“ zvuky. Vrč, bruč, prskej, skřípej, mňoukej falešně, nechej svůj hlas přeskakovat, kam jen bude chtít. Tím si osaháš limity svého hlasu a zjistíš, že v té „špíně“ je obrovská síla a vibrace, kterou čistým zpěvem nikdy nevytvoříš.
Pokud to cítíš v těle (vibruje ti hrudník, brní rty, cítíš uvolnění v břiše), je to SPRÁVNĚ, i kdyby to pro vnější ucho znělo jakkoliv.Ty se neladíš na klavír, ladíš se na sebe. Kočka taky neřeší, jestli vrní v B mol. Prostě vrní.
